Elephanti na Sázavě
Ačkoli to byl dlouho plánovaný výlet, jen velmi málo z nás věřilo, že se opravdu uskuteční. Veliký dík za skvělou organizaci patří Veronice, i když se této akce nezúčastnila. Cílem bylo spojit budování týmu a zábavu s čerstvým vzduchem, sluníčkem, koupáním a C2H5OH obsaženým ve všech tekutinách. Jelikož Jarda a David už mají zkušenosti s těmito aktivitami, rozhodli, že řeka Sázava se hodí nejlépe, a protože nikdo neprotestoval, byla zvolena trasa Čerčany –Týnec nad Sázavou – Pikovice: nějakých 30 km snadno zvládnutelných ve dvou dnech.Menšina s díky odmítla nocleh ve stanech sponzorovaný EO a dala přednost pohodlí sprchy, posteli a snídani v nejbližším hotelu navzdory zbytku závistivých posměváčků.
V pátek večer jsme se nakonec všichni sešli v čerčanském táboře a brzy jsme začali řešit problémy typu: co se děje s vodou ve vesmíru (vaří se). Protože páteční večer nabídl nádherný pohled na přelet vesmírné stanice, měli jsme velkou příležitost porovnat naše chytré telefonní aplikace speciálně navržené tak, aby sledovaly ISS (iPhone vítězí).
Náš výlet začal v sobotu ráno a my byli vydáni na milost zuřivé řeky…no, ve skutečnosti nebyla až tak zuřivá. Vlastně jsem nebyl schopen říct, kterým směrem teče. Náš postup nebyl proto tak rychlý, jak jsme doufali, tak či onak byl kompenzován mnoha neplánovanými přestávkami, protože naše těla nenavyklá na manuální práci se snažila, abychom se pohybovali přiměřenou rychlostí.Alespoň se nám podařilo sjet několik jezů, které nebyly k sjezdu určeny, a počasí bylo pěkné , ačkoli předpověď slibovala déšť.Bohužel předpověď počasí se naplnila po obědě a každý, kdo přečetl Veroničiny instrukce, měl možnost otestovat nepromokavost svých pláštěnek. Do Týnce jsme přijeli pozdě odpoledne a ti, kteří se rozhodli pro stany, udělali vše pro zlepšení vztahů s těmi, kteří si zamluvili hotel. Po dobré večeři se Arnošt rozhodl pobavit nás tím, že se vkrade do zahrady, na jejímž plotě visela obrovská tabule “Pozor na psa”. Po několika minutách se znova objevil a pokračoval v show několika, někdy až bolestivými, nehodami při přelézání plotu.
Nedělní odpoledne bylo opět slunečné a nás čekal závěr naší cesty. Řeka byla teď mnohem rychlejší, a jelikož hladina vody byla nízká, postup byl náročnější. Jeden by nevěřil, jak kameny schované pod vodou mohou být zákeřné a dokáží si pohrávat s konstrukcí
lunu. Také jsme museli zdolat více jezů a jsem pyšný na to, že jsme je sjeli bez jediného převrácení. Po dlouhé a namáhavé cestě jsme konečně přijeli do Pikovic, vrátili čluny , nastoupili do vlaku na Prahu a rozhodli jsme se na chvíli se nezapojovat do žádných fyzicky náročných aktivit. P.S. Někdy na podzim zorganizujeme výlet na kolech. Všichni jste zváni!
